Zní vám to nesmyslně? Doufám, že ano. A zkuste si to říct nahlas – ještě absurdnější, že? Přesto obdobné soudy slýcháme až překvapivě často. Jsou to předsudky – krátké, zjednodušené soudy, které s realitou nemají mnoho společného, ale zato se skvěle šíří a ovlivňují překvapivé množství lidí.

Nezáleží na tom, zda jsou pravdivé – hlavně že se dobře pamatují a dobře znějí. „Úředníci nic nedělají, učitelé učí pro prázdniny, zubaři jsou sadisti a advokáti kradou.“

Tyto věty mají jedno společné: odlidšťují člověka. Z konkrétní osoby s vlastním příběhem, úsilím a svědomím dělají jen zástupce „té profese“ – anonymní postavu, kterou je snadné zaškatulkovat, odsoudit. Opomíjejí jeho zkušenosti, morálku, úsilí a osobní příběh. S oblibou je využívají média v touze po článku či nadpisu, který vyvolává senzaci, zvyšuje „prokliky“ a sledovanost.

Vůči některým profesím, které jsou ze své podstaty více na očích, mohou být předsudky obzvlášť silné. Tam, kde se cítíme zranitelní, kde nerozumíme pravidlům, kde máme zkušenost s byrokracií nebo složitostí systému, tam nejčastěji vznikají domněnky a schémata. V tom o advokátech se často mluví o člověku, který zneužívá kličky v zákoně, obhajuje zločince a usmívá se při každém právním triku.

Ale realita je, jako obvykle, jinde.

Advokát je víc než soudní řečník

V České republice je nás přibližně 12 000 advokátů a advokátek. Jsme různorodá skupina – mladí i zkušení, konzervativní i progresivní, techničtí i empatičtí. Ale většinu z nás spojuje jedno: svou práci bereme vážně a děláme ji poctivě. A především s vědomím, že klient nám nesvěřuje jen smlouvy nebo případy – svěřuje nám důvěru. A s ní i kus svého života, času a často i peněz.

Neobhajujeme jen „zločince“, jak se někdy tvrdí. Pomáháme při rozvodech, chráníme děti, zastupujeme zaměstnance i zaměstnavatele, řešíme dědictví, bojujeme proti domácímu násilí. Jsme tu i pro podnikatele, cizince, seniory… Obhajujeme nejen před soudem, ale často i před nespravedlností systému, byrokracie nebo bezohlednosti jednotlivce. A právě tam nastupuje dobrý advokát jako průvodce.

Důvěra nevzniká ze smlouvy

Vzniká z lidského kontaktu. Z otevřené komunikace. Ze zkušenosti a odpovědnosti. Vztah advokáta a klienta není transakce – je to spolupráce. Každý klient má právo si zvolit svého advokáta, takového, kterému věří. Osobně to považuji za naprostý základ vztahu advokát-klient. Proto je potřeba se při volbě advokáta ptát, hledat doporučení, zjišťovat informace. Nejlepší volbou je takový advokát či advokátka, na kterého má klient dobré reference či mu ho doporučil někdo, komu důvěřuje.

Ano, i mezi námi jsou ti, kdo profesi poškozují

I mezi námi jsou ti, kteří svoji profesi zneužili. I mezi advokáty se najdou lidé nepoctiví, neochotní nebo třeba sukničkáři. Stejně jako jsou lidé nepoctiví, neochotní nebo sukničkáři mezi lékaři, soudci, veterináři nebo například učiteli. Můžeme tu větu opakovat donekonečna. Můžeme generalizovat a říci, že „učitelé si jen užívají dlouhé prázdniny“ nebo „všichni doktoři berou úplatky“.

Ale – vzpomínáte také na tu skvělou učitelku, co učila v první třídě Vaše dítě a byla tak laskavá? Jiný si možná vybaví lékaře, který se do posledních dní tak ochotně staral o jeho babičku. A další by vzpomenul na advokáta, co mu pomohl uzavřít férovou dohodu se společníkem a předejít sporu, na toho, co mu byl oporou při složitém rozvodu nebo na toho, který hájil jeho zájmy v soudním řízení.

Selhání se neváže k profesi – ale ke konkrétnímu člověku.

Případ advokáta, který selže, je pro veřejnost často „viditelnější“ než tisíce těch, kteří svou práci dělají svědomitě. Ale právě proto je důležité, aby existovaly funkční a důvěryhodné kontrolní mechanismy.

Aby se nedůvěra vůči jednotlivci neměnila v nedůvěru vůči celému systému.

Co když je důvěra narušena?

Bohužel, i mezi námi advokáty jsou jak lidé čestní, tak i nečestní. Nemyslím si, že těch druhých je více než v jiných profesích, ale bohužel jsme zřejmě více vidět, pokud pochybí advokát, je to zřejmě pro média a širokou veřejnost „zajímavější“. Pro tyto případy máme nastavené kontrolní a kárné mechanismy. Proto existuje kárná komise České advokátní komory, jejíž součástí jsem. V kárné komisi se případy neetického chování skutečně řeší – důsledně, věcně a troufám si říci, že profesionálně. Není to lehká práce. Ale věřím, že je nutná.

Stejně jako věřím, že odpovědnost za stav profese nenesou jen ti, kdo ji kazí, ale zejména ti, kdo ji chtějí chránit a kultivovat. Je nás přibližně dvanáct tisíc a je odpovědností nás všech advokátů, jakou advokacii chceme a vytváříme.

Snažit se má smysl, protože NE všichni advokáti kradou

Za necelý měsíc se budou konat volby do orgánů České advokátní komory. Ráda bych dál pokračovala v práci v kárné komisi. Ne proto, že bych si myslela, že změním celý svět. Ale protože vím, že některé věci fungují dobře, jiné je potřeba dál zlepšovat. Musíme reagovat na nové výzvy, na zpětnou vazbu, na reálné případy. A věřím, že odvaha říkat „tohle je přes čáru“ je stejně důležitá jako odborná erudice.

Kárná komise má své nezastupitelné místo. Chrání a buduje důvěru klientů i advokátů. Kultivuje advokátní prostředí. A to je v zájmu nás všech.

Na úplný závěr

Vyhýbejme se předsudkům. Hledejme konkrétní lidi, ne škatulky.
Většina z nás, advokátů, svou každodenní prací dokazuje, že si důvěru klienta zaslouží.

A dovolím si odvážný závěr – větu, kterou říkám i svým dětem:

Advokát pomáhá lidem.

A za tím si stojím.

JUDr. Anna Frantalová, Ph.D.,

advokátka a členka Kárné komise ČAK