JUDr. Anna Frantalová, Ph.D.
autorka je advokátkou a členkou Kárné komise České advokátní komory
Když mi bylo deset, stala jsem se skautkou. V pětadvaceti jsem se (víceméně náhodou) ocitla v advokacii a v jednatřiceti se stala advokátkou. A dnes, v pětatřiceti, si čím dál více uvědomuji, jak moc se filozofie a ideály skautingu a advokacie prolínají, jak moc se staly mojí součástí a jak se projevují v činnosti naší kanceláře.
Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe,
V dětství je vnímáme jako prostou snahu pomáhat lidem kolem nás a dělat každý den dobrý skutek, být na sebe hodní, nelhat, plnit si ve škole své povinnosti a nedělat nic, co se nemá.
Stává se z nich přístup k životu, ideál ke kterému směřujeme, životní filozofie. Služba Pravdě a Lásce se postupně stává hledáním smyslu života, lidskostí, tolerancí a vírou v to, že bychom se v případě potřeby dokázali postavit bezpráví, totalitě či útlaku a chránili nejen své bližní ale i hodnoty, které považujeme za důležité. Plnění povinností a zachovávání zákonů se stává osobní odpovědností, schopností přijmout následky svých činů a směřovat svůj život. A konečně pomoc vlasti i bližním přerůstá do společenské odpovědnosti, do každodenního dobra v našem konání a odráží se v našem přístupu k běžným činnostem i lidem kolem nás.
A nad tím vším stojí závazek osobní cti a integrity, závazek, který dáváme nikoliv ostatním a z povinnosti, ale sami sobě, že budeme ctít tyto hodnoty, žít podle nich a zodpovídat se svému svědomí.
A vyjadřují i moji osobní filozofii, kterou se do výkonu advokacie snažím vnášet, a způsob, jakým vykonáváme advokacii v naší kanceláři. Zastupuji klienty pouze v takových sporech, kde jsem sama přesvědčená o tom, že hájím dobrou a správnou věc. Z principu nedělám „levárny“, ať už na kolegy nebo na protistrany. Nezastupuji klienty, kteří by ode mě takový přístup požadovali. Jednám slušně, tam, kde to jde a dává to smysl, se snažím řešit spory smírnou cestou a uzavíráním dohod. Mnoho hodin v naší kanceláři věnujeme pro bono aktivitám. Mnoho konzultací poskytuji bezplatně, protože vím, že je dotyční potřebují a také vím, že by moji práci nikdy nemohli zaplatit. Podílím se ve volném čase na činnosti advokátní komory, protože chci „pomoct, aby to fungovalo“. Cítím se být vázána advokátními předpisy, advokátním slibem a etickým kodexem. Ale ještě více se cítím být vázána právě výše popsanými lidskými hodnotami a ideály, které mi před mnoha lety poprvé do života vnesl skauting.
Mám za to, že advokát by, stejně jako skaut, měl „sloužit Pravdě“. Že by také měl „plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony“. A o „duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním“ ani nemluvě, to je přeci hlavní podstata a smysl naší profese. A ano, i mezi advokáty jsou lidé zlí, křiví, sobečtí, zloději či sukničkáři. Stejně jako jsou lidé zlí, křiví, sobečtí, zloději či sukničkáři mezi lékaři, učiteli, uklízečkami nebo skladníky. Není to o profesi, je to vždy o člověku. I advokacie se dá dělat jen pro peníze. Ale nemyslím si, že je to tak správně.
Ano, je to idealismus. Ale já se ho nevzdám, protože tyto hodnoty jsou pro mne natolik důležité, že stojí za to se za ně postavit ve všem, co děláme. Věřím, že když to udělá dost lidí, společně budeme kultivovat naši společnost a měnit věci k lepšímu. Anebo si alespoň jednou, až mi bude sto, řeknu, že jsem žila se ctí a že jsem byla dobrý člověk.
JUDr. Anna Frantalová, Ph.D.
autorka je advokátkou a členkou Kárné komise České advokátní komory
